Když na studium obecně přijde, nikdy jsem nepatřil mezi zapálené členy sedící v první lavici, vystřelující ruku nahoru při sebemenším naznačení otázky z hlasu pana učitele. Čím se ale moje osobnost odmalička vyznačovala, byl zájem o nejrůznější jazyky. Postupem času se pro mě jazykové kurzy staly vášní, která setrvává dodnes.
více v článku...
Školou povinný
Ještě zdaleka jsem nepatřil ke generaci, která poprvé přijde do styku s jazykem už v předškolním čase. Přesto mé zapálení do jazykového vzdělávání připisuji poněkud brzkému věku. Tedy, brzkému věku a platonickému zamilování se do mé třídní učitelky na prvním stupni základní školy.
Láska k paní učitelce záhy pominula, jen co jsem obdržel do žákovské knížky poznámku za nesplněný úkol. Co ale nepominulo, byla láska k cizím jazykům, kulturám a tradicím. Neměl jsem v té době prostředky a vlastně ani věk na to, abych se sbalil a odletěl studovat jazyk přímo do dané země.
Ve škole jsem tedy dával pozor jen při hodinách anglického jazyka, a zatímco spolužáci chodili po škole kopat fotbal, já jsem, k překvapení rodičů, navštěvoval kurz italštiny.
Další vzdělávání
S prstem neustále zabořeným v mapě a ve slovníku jsem záhadným způsobem proplul až k maturitě. Mým jediným dalším cílem bylo ujistit se v angličtině natolik, abych se nezalekl konverzace s cizincem, rodilým mluvčím a v budoucnu třeba i zahraniční pracovní nabídky.
Zvažování studia anglistiky mě stálo několik probdělých nocí. Skvělým kompromisem, jak se věnovat opravdu tomu, co mě baví a přitom si užít ještě studentský rok, se pro mě stalo pomaturitní studium Brno. ¨
S jazyky to pak šlo ráz na ráz. V rámci studia jsem si piloval znalosti italštiny. Svého rozhodnutí jsem nikdy nelitoval, naopak. Rok, kdy jsem se intenzivně jazykem zabýval, mě posunul v mých dovednostech víc, než celé dosavadní snahy v rámci povinné školní docházky.
Firemní jazykové kurzy
Po studiu jsem byl konečně připravený absolvovat nějakou zahraniční zkušenost. Moje první kroky vedly do Manchesteru, kde jsem se poprvé setkal s britskou angličtinou. Byla to slast pro moje uši a další velká škola pro můj jazyk.
Pomalu jsem se vyšplhal z pozice dělníka až k vedoucímu skladu a když jsem měl pocit, že už jsem světem dostatečně poučený, procestoval jsem Anglii, poslal jsem několik pohledů a pro radost maminky jsem se vrátil zpět do naší domoviny.
Po návratu jsem neměl problém získat pracovní pozici u zahraniční firmy, která ocenila zejména mou jazykovou vybavenost, potvrzenou certifikátem z jazykové školy i zahraniční zkušeností.
K dalšímu kontaktu s jazykem jsem pak přišel právě v rámci naší firmy. Firemní kurzy angličtiny ocenili především kolegové, kteří při komunikaci se zahraničními partnery tápali a mnohdy z nich měli i strach.
Já sám jsem ocenil zejména výběr lektorky, která byla velmi sympatická a energická rodilá mluvčí. Konverzace s ní tedy neustále posouvaly dopředu i moje, již pokročilejší, znalosti.
Od útlého věku mi jazykové vzdělávání přišlo smysluplné. Zdálo se mi jednoduché a přirozené, jako když si jdete ráno uvařit čaj a vyčistit si zuby. Teď jsem ve fázi, kdy musím pro sebevzdělání hledat nejen čas, ale i energii. Mozku se chce s pokročilým věkem lenivět čím dál víc.
Přesto se neustále věnuji ve svém volném čase italštině, navštěvuji firemní jazykové kurzy a začínám pronikat do tajů japonštiny. Jazyky pro mě už nejsou jen vidinou naučit se co nejvíce slovíček, ale taky prostředkem k pochopení kultury, tradice a třeba i cestou do světa gastronomie země.
Ať už Vaši vášeň k jazykům spustí zamilování se do paní učitelky na prvním stupni nebo cokoliv jiného, držte se toho. Ne nadarmo se říká „kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem!“
