Puberta z pohledu rodiče i dítěte

Když se řekne puberta, většině dospělých se vybaví otrávený pubescent, se kterým cloumají emoce a hormony a je prakticky nezvladatelný. A dítěti se s největší pravděpodobností zase před očima objeví ten svět, který ho obklopuje a vůbec, ale vůbec mu nerozumí. Jak se nezbláznit jako rodič a necítit se zoufale nepochopený jako mladý člověk, který pubertou právě prochází? Důležité je pochopení a trpělivost a to na obou stranách zdánlivě vzdálených „táborů“.

Když jde dítě do puberty

Hlavním cílem, když se vaše ratolest začíná potýkat s pubertou, by mělo být nezešílet. To si asi říká velká část rodičů a druhá možná pohotově dodá: a nezabít to dítě. Možná je to nadnesené, možná je to více pravdivé, než si většina rodičů dokáže připustit. Faktem ale je, že dospívání je přirozenou součástí života a vývoje člověka. Prošli jsme jím všichni a občas je dobré si to připomínat a zavzpomínat a to zejména ve chvílích, kdy máme pocit, že naše dítě je nesnesitelné a jeho chování zcela neakceptovatelné. Je třeba mít na mysli, že málokdo prošel pubertou bez problémů, jsou to spíše výjimky, které ovšem i v tomto případě potvrzují pravidlo. I námi zmítaly hormony, i my jsme nevěděli, co se sebou a měli pocit, že zbytek světa se zbláznil a všichni jsou proti nám. Jen si vzpomenout…

Nikdo mi nerozumí, jsem ještě dítě nebo už dospělý?

Na druhé straně pomyslné barikády stojí dítě, které prochází složitým procesem vývoje z dítěte na dospělého. Hormony se bouří, nic není jako dřív, vše se zdá být tak jiné, nestabilní, nové. Změna vzhledu, problémy s pletí, růst prsou či vousů, stud, ostych, strach,… Tím ale výčet pocitů jistě nekončí. Takto se cítí ti, kterých se dospívání dotýká zdaleka nejvíce a zpráva pro ně by měla být jasná. Je to přirozené, zkuste o svých pocitech více mluvit (ovšem ze předpokladu, že druhá strana bude poslouchat a naslouchat), věřte, že si tím prošli všichni před vámi a ještě budou muset projít všichni po vás. Nebudete se pak cítit tak sami. A dilema, zda jste ještě děti nebo už dospělí, to nechte koňovi, jak se říká, má větší hlavu. Dítětem můžete být do té doby, než budete mít vnitřní pocit, že jste dospělí se všemi pro i proti, které to sebou nese. Nejčastějším konfliktem mezi rodiči a dospívajícími dětmi bývá totiž právě to vymezení jednotlivých rolí. Dítě chce být dospělým, tedy nemuset pravidla respektovat, ale určovat, ovšem už méně ochotně akceptuje zodpovědnost, která k tomu patří. Být dospělý znamená totiž o něco více, než dovršit věku osmnácti let a právě v pubertě je to o něco méně pochopitelné.

Mluvte o vzájemných pocitech

Jaká je tedy rada, jak oba, často znepřátelené, tábory ideálně smířit nebo alespoň dovést k možnosti soužití mimo bitevní pole? Mluvte o tom, co cítíte. Sundejte nohu z plynu kritiky, zkuste více chápat, abyste mohli vzájemně méně tápat v tom, co ten druhý cítí, dělá i chce. Když dítěti ukážete o něco více porozumění a třeba společně zavzpomínáte na dobu, kdy jste ani vy nebyli úplně dokonalí, dítě snáze akceptuje váš současný názor a postoj vycházející ze zkušeností. A vy oplátkou dostanete možnost pochopit, jak se s dospíváním vyrovnává a co trápí vaše dítě. Za zkoušku to určitě stojí, nemyslíte?

Spread the love

Related posts

Leave a Comment