Probereme si základy. Fotoreportáž, dokumentární fotografie, reportážní svatební fotografie. Když jste se snažili vybrat si svatebního fotografa, četli jste nejspíš tato módní slova na všech blozích, v módních časopisech a na stovkách různých webových stránkek svatebních fotografů.
Ale co je to vlastně dokumentární, reportážní nebo fotožurnalistická fotografie, když jde konkrétně o svatební fotografii? V posledních letech se k terminologii, která má buď zmást, nebo vypadat jedinečně na přeplněném trhu, přidala také street fotografie.
Vždy bylo těžké se vymezit, zejména když se člověk snažil vymanit ze zažitých způsobů fotografování svateb a vytvořit produkt, který by byl objektivně „dobrou fotografií“, bez ohledu na to, že jde o fotografii ze svatby.
Klienti před deseti nebo patnácti lety hledali skutečnou alternativu svatební fotografie, ale nyní je alternativa normou, takže se odvětví musí snažit znovu definovat samo sebe.
více v článku...
Módní trendy ve svatební fotografii
Stejně jako v každém jiném oboru se i zde objevují a mizí módní trendy. Vraťme se o pět let zpět, kdy každý byl umělecký fotograf. Na scénu vtrhl Jose Villa a ovládl svět. Používal středoformátové fotoaparáty a film, jeho měkká snová paleta barev a úžasné řemeslné zpracování snímků ovládli celý obor fotografování svateb.
Používání filmu znamená, že nemáte možnost kontrolovat expozici za pochodu. Snímky se musí pořizovat pomalu, s větším důrazem na inscenaci fotografie, aby byla dokonalá. Zrnitost ve spojení s malou hloubkou ostrosti vytvářela ohromující snímky a zrodil se trend.
V naprostém protikladu k tomu je v práci dokumentárního svatebního fotografa mnohem větší váha fotografování skrze okamžik v dokumentárním stylu, takže mi dovolte vysvětlit, co tím myslím.
Fotoreportáž nebo dokument?
Fotoreportáž, dokument, reportáž – to všechno jsou módní slova pro vysvětlení jedné a té samé věci. Zachycení příběhu v jediném záběru.
Čekáme na okamžik, který se stane, a pak bum, vyfotíme dokonalou fotku. Nežádáme vás, abyste předstírali, že se znovu líčíte, nebo abyste předstírali smích. Pokud se to nestalo, pak to není skutečné. Možná znáte ony snímky nevěsty popíjející cibetkovou kávu a nebo ženicha připíjejícího si rumem Appleton. Na kolikátý pokus asi taková fotografie vyšla?
Dát vám něco skutečného, na co se můžete podívat zpět, to je celá pointa. Další slovo, které se vloudilo do svatebního slovníku, je „autentický“. Fotky hostů jsou asi nejlepším vysvětlením tohoto stylu. Hlavy zakloněné smíchy, slzy kutálející se po tvářích a nohy roztančené na tanečním parketu. Jestli tomu říkáte autentická fotografie, pak to je to, co dělá reportážní nebo dokumentární svatební fotograf. Vyžaduje to velkou důvěru klienta, aby byl schopen být tak zranitelný před relativně cizím člověkem a umožnil mu zachytit takové intimní okamžiky.
Dokumentární svatební fotograf
Definice reportážní fotografie v kontextu svateb by zněla asi takto: „fotografování hostů, kteří jsou sami sebou, bez zasahování, inscenování nebo manipulace s kouzlem okamžiku“. Termín fotožurnalista pochází ze zpravodajské fotografie, která vysílá novináře do světa, aby zachytili, co se tam děje, a nijak do toho nezasahovali.
Přísný důraz na čistou dokumentaci se s vynálezem Photoshopu dostal na novou úroveň. Všechny snímky, které používá například agentura Reuters, jsou pořízeny přímo z fotoaparátu, bez jakýchkoli barevných úprav nebo ořezů, což je nejčistší forma dokumentu. Nejsem tak přísný, trocha ořezu tu a tam může být dobrá věc, ačkoli jsem v jádru purista, není na škodu udělat dobrý záběr hned napoprvé.
Je však třeba rozlišovat, protože fotožurnalistika může vyznít trochu jako bezduché zpravodajství. Je to způsob, jak vyprávět příběh vaší svatby, aniž byste do něj zasahovali.
Vše, co vidíte na mých stránkách, se skutečně stalo, měli byste být schopni se ohlédnout za svými svatebními fotografiemi a znovu prožít emoce, které se tehdy odehrály. Měly by ve vás něco zažehnout, měly by vás strhnout. Chci, abyste se dívali na fotografie, které vyprávějí příběh o tom, kdo jste, jinak se budete na snímky dívat zpětně a budete si pamatovat jen „tohle je záběr, kde nám fotograf řekl, abychom udělali tohle“, a kde je v tom smysl?
Vyprávění příběhu vašeho dne
Existuje několik fotografů, kteří se věnují výhradně dokumentárnímu fotografování, pouze čistému vyprávění příběhu, žádné skupinové fotografie nebo portréty párů. Musím se však přiznat, že i já mám rád párové portrétní fotografie.
Když se poprvé setkám s klienty, vždycky proběhne diskuse na téma „nemáme žádné pěkné společné fotky“.
To je důležitá součást směsice mezi tím, co podle mě vystihuje příběh dne, ale také naslouchání klientovi a dodání toho, co chce.
Každý si zaslouží, aby ve svůj svatební den vypadal báječně, a mít výběr snímků, které si můžete vytisknout a vystavit doma, je důležitou součástí celého procesu. Čas strávený pouze s párem vám umožní uvolnit se a nechat vše vstřebat, je to asi 20 minut focení a podle mého názoru to stojí za to.
Skvělý příběh
Ženich se směje, přátelé se objímají. Důležitým rozdílem mezi upřímným fotografováním a pouhým pořizováním snímků a doufáním, že dávají smysl, je kontext. Bez kontextu se může zdánlivě skvělý snímek rozpadnout. Skládání příběhu, kousek po kousku, aby se vytvořil celý obraz, je to, co je skvělý příběh.
Nejlepší zpětnou vazbou je, když mi klienti řeknou, že se po zhlédnutí snímků smáli, plakali a znovu prožívali dané okamžiky. To mi říká, že jsem dosáhl všeho, co jsem si předsevzal. Vytvořit snímky vašich nejbližších, kteří jsou sami sebou, a spojit všechny krásné emoce svatebního dne do úhledného balíčku.
Být nenápadným fotografem
Být nenápadný a fotit upřímné fotky může být obtížné. Přiblížit se k lidem a vyfotit je, aniž by o tom věděli, vyžaduje určitou odvahu a dovednost. V tom spočívá moje upřímná láska k tomu, co dělám, a láska k lidem. Když fotíte s úsměvem a náklonností, hosté se vám otevřou. Splynutí s hosty a láska k tomu, co děláte, je základem pro pořízení úžasných snímků.
Autor je svatební fotograf – www.holikfoto.cz
