Existuje mnoho různých typů terapie pro pomoc při depresi a dalších poruch nálady. Psychoterapie může být účinnou formou zmírnění deprese, protože vám pomůže proniknout do možných příčin vašich depresivních pocitů a naučit se nové dovednosti, jak se s nimi vyrovnat.
Zjištění, který typ psychoterapie je pro vás nejvhodnější, bude záviset na řadě faktorů, včetně závažnosti vašich příznaků, vašich osobních preferencí a cílů terapie. Níže popsané terapeutické metody mají důkazy podporující jejich přínos při depresi.
více v článku...
Co je to psychoterapie?
Psychoterapii se často říká „terapie rozhovorem“, protože zahrnuje rozhovor jednotlivce a psychoterapeuta, kteří spolu sedí v místnosti. Je to však mnohem víc než to. Psychoterapeuti mají formální výcvik v různých technikách, které používají, aby pomohli lidem zotavit se z duševní nemoci, vyřešit osobní problémy a dosáhnout pozitivních změn v jejich životě.
Některé studie však naznačují, že vzhledem ke složité kombinaci příčin poruch nálady, jako je deprese, je nejlepším přístupem kombinace léčby antidepresiv a psychoterapie.
Psychoterapie je proces léčby psychických poruch pomocí verbálních a psychologických technik. Většina typů psychoterapie spočívá v podpoře vztahu mezi terapeutem a klientem, který pomáhá jedincům identifikovat a překonat negativní myšlenky nebo vzorce chování.
Ačkoli je psychoterapie samostatným profesním oborem a součástí psychologie, tuto službu podpůrně nabízejí i někteří další vyškolení odborníci včetně psychiatrů a sociálních pracovníků.
Psychoterapie při depresi
Kognitivní terapie
Základem kognitivní terapie je myšlenka, že naše myšlenky mohou ovlivňovat naše emoce. Pokud se například rozhodneme hledat na každé zkušenosti světlé stránky, budeme se s větší pravděpodobností cítit dobře, na rozdíl od situace, kdy se soustředíme pouze na negativní věci.
Negativní myšlenky mohou přispívat k depresi a prohlubovat ji. Je těžké cítit se dobře, když jste zaseknutí v neustálé smyčce negativních myšlenek. Kognitivní terapie pomáhá lidem naučit se rozpoznat běžné vzorce negativního myšlení (tzv. kognitivní zkreslení) a tyto negativní myšlenkové vzorce změnit na pozitivnější, a tím zlepšit náladu.
Kognitivní terapie je obvykle krátkodobá a cíleně zaměřená. Terapeutická sezení jsou strukturovaná s konkrétním plánem pro každé sezení a mimo terapii je třeba plnit „domácí úkoly“. Kognitivní terapie obvykle trvá šest týdnů až čtyři měsíce.
Behaviorální terapie
Zatímco kognitivní psychoterapie se zaměřuje na negativní myšlenky, které přispívají k depresi, behaviorální psychoterapie se soustředí na změnu chování, které ovlivňuje emoce. Ústředním bodem behaviorální léčby deprese je aktivace chování. Ta spočívá v pomoci pacientům zapojit se do činností, které posílí jejich pocity pohody.
Kognitivně-behaviorální terapie
Protože kognitivní terapie a behaviorální terapie při léčbě deprese a úzkostných poruch dobře spolupracují, často se tyto dvě metody kombinují v přístupu zvaném kognitivně-behaviorální terapie (KBT). KBT se zaměřuje na řešení negativních vzorců myšlení i chování, které přispívají k depresi.
Terapeut vás může požádat, abyste si vedli deník, do kterého budete zaznamenávat události týdne a případné sebezničující a negativní reakce na tyto události. Obvyklé negativní reakce na události (tzv. automatické negativní reakce) jsou jen jedním ze vzorců myšlení, kterým se můžete v průběhu KBT zabývat. Mezi další vzorce reakcí patří myšlení typu „všechno nebo nic“ a přílišné zobecňování, což jsou dvě běžná kognitivní zkreslení.
Jakmile se naučíte rozpoznávat své vzorce reakcí, budete se společně s terapeutem učit novým způsobům myšlení a způsobům reagování. Můžete také praktikovat pozitivní samomluvu.
Stejně jako kognitivní terapie a behaviorální terapie je KBT obvykle krátká a zaměřená na cíl. Obvykle zahrnuje pět až 20 strukturovaných sezení zaměřených na řešení konkrétních problémů.
Sezení KBT často doprovází „domácí úkoly“, které mohou zahrnovat vedení deníku, nácvik relaxačních aktivit, doplňování četby a používání pracovních listů zaměřených na konkrétní cíle. Výzkum naznačuje, že KBT může být při řešení deprese účinná a může mít trvalé účinky, které zabraňují budoucím recidivám depresivních příznaků.
Dialektická behaviorální terapie
Dialektická behaviorální terapie vychází především z KBT. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že od osob s depresí vyžaduje, aby si uvědomily a přijaly své negativní myšlenky a chování. Prostřednictvím praxe potvrzování se jedinci mohou vyrovnat se svými negativními emocemi, naučit se zvládat stres a regulovat své reakce na něj, a dokonce zlepšit své vztahy s ostatními.
Tento typ psychoterapie také zahrnuje praktiky všímavosti z buddhistické tradice, které slouží jako podklad pro krizový koučink, v jehož rámci může jedinec zavolat terapeuta, aby mu poradil, jak zvládat obtížné situace. Když bude osoba tyto nové dovednosti dále praktikovat, bude nakonec lépe vybavena k tomu, aby náročné situace zvládala sama.
DBT se ukázala jako účinná při řešení mnoha psychických problémů včetně deprese.
Psychodynamická terapie
Psychodynamická terapie, známá také jako psychoanalytická terapie, vychází z předpokladu, že deprese může vzniknout v důsledku nevyřešených – obvykle nevědomých – konfliktů, které mají často původ v dětství. Cílem tohoto typu terapie je, aby si pacient lépe uvědomil celou škálu svých emocí, včetně těch rozporuplných a znepokojujících, a aby mu pomohla tyto pocity lépe snášet a dát jim užitečnou perspektivu.
Na rozdíl od některých jiných přístupů k léčbě deprese bývá psychodynamická terapie méně cílená a dlouhodobější. Tento přístup může být užitečný pro hledání souvislostí v minulých zážitcích a pro zjištění, jak tyto události mohou přispívat k pocitům deprese. Tento přístup může být také užitečný pro budování sebeuvědomění a zvyšování určitých emočních schopností.
Interpersonální terapie
K pocitům deprese mohou přispívat také mezilidské konflikty a slabá sociální podpora. Interpersonální terapie je typ terapie, která se zaměřuje na tyto problémy tím, že se zabývá minulými a současnými sociálními rolemi a mezilidskými interakcemi. Během terapie si psychoterapeut obvykle vybere jednu nebo dvě problémové oblasti, na které se zaměří.
Tento typ terapie je obvykle krátký a zahrnuje zkoumání sociálních vztahů s důležitými lidmi ve vašem životě. Může se jednat o vaše vztahy s partnerem, přáteli, rodinou a spolupracovníky. Cílem je identifikovat roli, kterou tyto vztahy hrají ve vašem životě, a najít způsoby řešení konfliktů.
Psychoterapeut vás může požádat, abyste sehráli různé scénáře, a tím si procvičili a zlepšili komunikaci. Tímto postupem se předpokládá, že budete schopni tyto strategie uplatnit ve svých vztazích a vybudovat si silnější systém sociální podpory.
Přístupy k psychoterapii
Psychoterapii lze provádět několika různými způsoby. V některých případech může terapie zahrnovat dva nebo více formátů, například individuální setkání s terapeutem následované příležitostným skupinovým sezením, kde si můžete nové dovednosti procvičit s ostatními. Mezi běžné přístupy k psychoterapii patří:
Individuální psychoterapie: Tento způsob zahrnuje individuální práci mezi pacientem a terapeutem. Umožňuje pacientovi plnou pozornost terapeuta, ale je omezená v tom, že terapeutovi nedává možnost pozorovat pacienta v rámci sociálních nebo rodinných vztahů.
Rodinná terapie: Tento přístup je nejužitečnější, pokud je třeba pracovat na dynamice v rámci rodinné skupiny. Rodinná terapie může být užitečná zejména pro děti a dospívající.
Skupinová terapie: Skupinové terapie se obvykle účastní tři až patnáct osob. Nabízí všem možnost poskytnout a přijmout skupinovou podporu při zvládání jejich konkrétních problémů a terapeutům dává možnost pozorovat, jak účastníci ve skupině komunikují. Může být také levnější alternativou k individuální terapii.
Párová terapie: Tento typ terapie je určen manželským párům a těm, kteří žijí v partnerském vztahu a chtějí zlepšit své fungování v páru.
Výběr techniky a terapeuta
Hledání psychologa nebo terapeuta se může zdát jako náročný proces, protože je jich na výběr mnoho a vy možná nevíte, kde začít. Doporučení od ostatních může být často skvělým způsobem, jak najít dobrého terapeuta.
Další možností, jak začít, je využít katalogu psychoterapeutů, kde můžete filtrovat psychoterapeuty podle vzdělání, zaměření a lokality. Snadno tak naleznete dobrého psychoterapeuta v Praze, Brně a dalších městech podle svých představ.
Při rozhodování o potenciálním psychoterapeutovi si budete chtít zjistit, zda je to opravdu odborník vzdělaný v psychologii, který se zabývá i psychoterapií deprese.
Jakmile zjistíte, že terapeut má odpovídající vzdělání, můžete si přečíst jeho životopis na jeho webových stránkách, pokud je má, nebo poslat e-mailový dotaz a zjistit, kde získal vzdělání a kolik let praxe má. Budete se také chtít dozvědět, zda mají nějaké konkrétní oblasti odbornosti.
Například jeden terapeut se může specializovat na manželské nebo rodinné poradenství, zatímco jiný může být odborníkem na ženské problémy, ale oba mohou mít zkušenosti s terapií deprese. Mohli byste se také zajímat o jejich styl terapie a o to, zda studovali jiné metody, které jsou základem jejich techniky, jako je například redukce stresu založená na všímavosti.
Až budete připraveni vyzkoušet sezení s terapeutem, nezapomeňte, že je nanejvýš důležité, abyste si padli do oka a cítili se dobře při pokračování společné práce. Psychoterapie je obousměrný proces spolupráce při hledání řešení pro posílení konstruktivních myšlenek, chování a emocí, které ve vašem životě vytvoří pozitivní změnu.
Doporučení k hledání psychoterapeuta
Psychoterapie by měla být bezpečným a podpůrným procesem bez ohledu na to, pro jaký typ psychoterapie deprese se rozhodnete. Při spolupráci s psychoterapeutem byste se vždy měli cítit příjemně, když se otevřete a sdílíte své pocity a problémy s depresí.
Pokud vyzkoušíte psychoterapeuta a necítíte k němu vztah nebo se obáváte, že vám jeho technika nebo přístup nevyhovují, může být dobré vyzkoušet jiného terapeuta. Je také v pořádku být otevřený a upřímný i k terapeutovi, se kterým to nevyšlo. Možná pro vás bude mít lepší doporučení nebo doporučení.
